Maria Montessori
(*1870 ✝1952)
„Lidská osobnost, ne výchovná metoda, musí být brána v úvahu“
Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí.
Na základě toho vypracovala autorka tzv. Metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.
Maria Montessori zastává názor (a výsledky praxe v těchto typech škol v zahraničí to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava a sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.
Vzdělávací systém Montessori vychází z potřeb malého dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině. Rodiče upozorňuje na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva.
ZÁSADY A VÝUKA MONTESSORI
Pedagogika Marie Montessori se vyvíjí již celé století. Tvoří ucelený a propracovaný vzdělávací systém, který plně respektuje vývojová období dítěte, plně koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb a senzitivních období dětského věku. Je to program aplikovaný ve vyspělých státech i rozvojových zemích – v Evropě hlavně severské státy, Německo, Itálie, Polsko, dále USA, Indie. Programem se inspirují i nejmodernější školské projekty – např. Začít spolu. Kromě detailů jazykové výchovy je mezinárodně zcela kompatibilní a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez adaptačních potíží. Program je vhodný i pro děti handicapované.
Role učitele v Montessori pedagogice je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci. To ostatně vyjadřuje i motto celé Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Postupuje se vždy od konkrétního k abstraktnímu a pro jednotlivé okruhy se využívají zvláštní, speciálně vyvinuté pomůcky. Tyto pomůcky usnadňují pochopení nových jevů, ale také zásadní měrou přispívají k hlubšímu a trvalejšímu uchování nově nabytých zkušeností a vědomostí.
Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou: bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska.
Pro MŠ Marie Montessori vytvořila následující „dvanáctero“:
- Vychovatel musí vytvořit předem připravené prostředí a starat se o něj.
- Vychovatel musí sám ovládat užívání a využití didaktického materiálu a umět dětem zprostředkovat jeho používání.
- Vychovatel je aktivním, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, je pasivním, pokud se tento vztah již uskutečnil.
- Vychovatel musí děti neustále pozorovat a diagnostikovat, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je požádán o pomoc.
- Vychovatel musí a smí podat pomocnou ruku jen tehdy, když je požádán o pomoc.
- Vychovatel musí umět naslouchat a potom se ptát.
- Vychovatel musí respektovat dítě, když pracuje, a nevyrušovat ho.
- Vychovatel musí respektovat dítě, když dělá chyby, aniž by ho hned opravoval.
- Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce.
- Vychovatel se musí stále pokoušet nadchnout děti pro práci.
- Vychovatel musí děti nechat pocítit, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc nikdy vnucovat.
- Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.
„V dítěti leží osud budoucnosti. Kdokoli si přeje úspěšnou společnost, musí chránit dítě a pozorovat přirozený způsob jeho jednání. Dítě je tajemné, silné a obsahuje v sobě tajemství lidské povahy. Kdokoli si přeje následovat moji metodu, potřebuje pochopit, že nesmí uctívat mne, ale sledovat dítě, jako svého učitele.“
(Maria Montessori)
MONTESSORI PRINCIPY
- polarizace osobnosti = koncentrace, dítě je schopno se dlouze a intenzívně soustředit na činnost, která ho zajímá
- senzitivní období – trvá jen určitou dobu, pak vymizí. Jde o zvýšenou vnímavost k osvojování si určitých schopností, dítě se nikdy nenaučí věc tak snadno jako v odpovídající
- senzitivní fázi. Je nutné znát tyto fáze a dát dětem možnost učení.
- absorbující mysl – dítě vše vnímá – je nutná spolupráce s rodinou. Všední prostředí, každodenní jednání, hodnotové představy, zvyky a návyky …
- připravené prostředí – uspořádání od nejjednoduššího ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu, zleva doprava, shora dolů
- svoboda dítěte utvářená v podmínkách prostředí v soužití s ostatními, pomůcky jsou vždy v jednom exempláři, volba aktivity, délka činnosti, spolupráce s dalším dítětem, to vše je na rozhodnutí dítěte
- sebekontrola – materiál umožňuje kontrolu samotnému dítěti
CÍLE
- dítě se učí prostřednictvím své vlastní tvořivosti
- bere se ohled na individuální připravenost dítěte v závislosti na senzitivním období
- velký důraz se klade na připravené prostředí
- hra je nahrazena skutečnou činností, děti pracují na svém sebezdokonalování ( jsou vedeny k zodpovědnosti a respektu k ostatním, prostředí a sobě samým )
- rozvoj sebepoznání
- soustředění se na prožitek ticha ( vnitřní kázeň a vedení )
- děti nejsou odměňovány, trestány, ponižovány, srovnávány
- učitel názorně předvede práci s pomůckou a dá dítěti prostor pro vlastní učení se
- heterogenní skupiny dětí – různý věk dává možnost vztahových a sociálních zkušeností
- autorita učitele je nahrazena vnitřní autoritou dítěte ( učitel trpělivě sleduje dítě, pomůže, až když dítě o pomoc požádá, tzn. nezasahuje do činnosti, dítě nalezne chybu samo,
- pracovní materiál je v tomto duchu koncipován
- respektování pracovního prostoru ostatních, ohleduplnost, spolupráce
Pedagogika Montessori vychází z toho, že se děti učí samy, že si samy většinu poznatků vyhledají, objeví. Učení musí děti bavit a být smysluplné.
Tento systém se vyznačuje individuálním přístupem k dítěti, které se má svobodně rozhodnout, jakou činností se chce zabývat, co se chce právě učit. K tomu je nutné připravit inspirující prostředí. Pokud má dítě možnost učit se to, co ho právě zajímá a na co je připraveno, učí se daleko rychleji a snadněji.
V Montessori mateřské škole má vše svůj systém a řád. Místnosti jsou rozdělené na malá oddělení, ve kterých jsou pomůcky pro určitou činnost. Jednou z částí je „praktický život“, kde se děti zabývají praktickými dovednostmi. Dalším oddělením je matematické, kterému předchází smyslové pomůcky. V těchto částech děti pracují s originálními pomůckami od firmy Nienhuis z Holandska. V dalším oddělení se děti učí jazyk – češtinu. Děti zde pracují s písmenky, obtahují je prstem, přiřazují. Pracují s pohyblivou abecedou. Posledním oddělením je kosmická výchova, kde jsou propojovány dílčí poznatky a posuzovány v souvislostech. Nenásilnou formou se děti seznamují s mnoha obory např. biologií či hudební výchovou.
Celá metoda Montessori spočívá v poznávání zákonitostí života a proto musí být výuka nejvíce spojena se skutečným životem.